Naše tance:

Moták zpracovává lidové tance z celých Čech, přičemž se vždy snaží o zachování autentičnosti původních forem bez přílišně stylizace a o technickou čistotu předváděných tanců. Odbornou pomoc a konzultaci ochotně poskytují manželé Rejškovi, kterým soubor Moták za toto velmi děkuje.

Dvojtanec Rejdovák a Rejdovačka řadíme mezi nejstarší tance, původem z Hradecka.  Pomalou část představuje sousedská s „rejdováním“, kdy pohyby paží naznačují držení klečí ruchadla při orání suché, tvrdé půdy, kleče rejdí sem a tam. Základem rychlé části je polka-rejdovačka.

V tanci Furiant se objevuje zvláštní skočný taneční krok, kterému říkáme "furiantský". Tento temperamentní krok vychází z furiantství českého sedláka, s nímž souvisí i radost z rázného a rychlého pohybu. Zároveň patří furiant mezi tzv. směsky, tance s pravidelným nebo nepravidelným střídáním rytmu a tím i střídáním více druhů tanečních kroků.

Kalamajka je tanec v dvoudobém taktu, v textu i melodií s žertovným nádechem. Každému se asi vybaví píseň „Kalamajka mik, mik, mik, oženil se kominík“. Někdy se tanci říká „kolomyjka“, to podle oblasti, kde pravděpodobně vznikla původní podoba tance – totiž v okolí města Kolomyje ve východních Karpatech (na Zakarpatské Ukrajině).

Doudlebská polka, neboli Klobouky, je vlastně taneční hra. Na zábavách patřila mezi tance, ve kterých bylo oblíbeným zvykem postupná obměna tanečních párů; zároveň šlo o předvedení umu tanečníků ve vytleskávaných figurách a vzájemném předávání klobouků z hlavy na hlavu v rytmu hudby, navíc ve stále se zrychlujícím tempu.

Hulán: huláni, původem polská lehká jízda, byli v 19. století součástí armády habsburské monarchie. Tanec se skládá ze tří písní, v první lyrické části zpívá dívka o své lásce k mladému hulánovi; následuje rychlejší část, ve které jako by se hulán loučil s dívkou a odcházel na vojnu. Základním krokem pomalé, třídobé části je sousedská; v rychlém tanci se nastupuje vojensky rázným, poskočným krokem, závěrečná dohrávka je rychlá a vzletná polka.

Jihočeská kolečka ve svých nespočetných podobách a variacích představují nejtypičtější tanec jižních Čech. Patří také mezi nejstarší popsané formy, o nichž vypovídají zprávy už z 16. a 17. století. Kolečka se mohou tančit v různém rytmu, v párech jako točivý tanec, nebo v menších či větších skupinách v kruhu, často s předzpěvem. Základní kolečkový krok bývá zpestřován různými výskoky a podupy. Je dochováno velké množství kolečkových písní, s nejrůznější náladou – od pomalých lyrických až po prudké, dynamické. Na závěr tanec graduje v tzv. kolečko smrti, neboli smrťák: tančí se maximální rychlostí, ve dvojici či trojici, a dojem může být umocněn ještě rázným přidupáváním vnější nohou.

Naše kroje:

Moták vystupuje v blaťáckých krojích. Blata byste nalezli v jižních Čechách, mezi Soběslaví a Veselím nad Lužnicí. Tanečníci oblékají kroj slavnostní, tanečnice střídají prostý pracovní kroj, tzv. kanafasku, a bohatě zdobený kroj slavnostní. Mezi jeho doplňky patří vínek, široká sametka na čele pošitá barevnými korálky; vínek představoval staročeský odznak panenství. Krk zdobí nejen české granáty, ale i tzv. krejzl, nebo také okruží, vejkladek, vyšívaný a lemovaný krajkou.

Ukázka slavnostního kroje: